Tulácká noc
Tulácká noc
Stromy mávají na rozloučenou
Vítr zlehka čechrá vlasy
Slaná kapka z nosu padá
Dlouhá cesta čeká asi
V dáli hrozivé hory se tyčí
Pod nimi slunce již si stele
Nad hlavou večernice září
Měsíc noc svou vítá vřele
Kdo domov nenašel, nachází jen cestu.
Bezhlavě se vydává, ani neví kam.
Obdivuje krásy světa, žasne nad lesy...
Ale v srdci prázdno má, zůstává sám.
Kdo tulákem se stane,
pohrdá domovem, pohrdá námi
Zaprodá duši světu, najednou je
všude neznámý a všude známý
Azylem bude mu les, láskou oheň
Matičkou příroda, tatínkem děs
Vítr - matčino objetí, déšť - matčin pláč
A měsíc - hlídací pes
Uprostřed lesa, tam krčí se spacák
Svítá
Slunce dítě své pod nebem již
Vítá
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tulákem v duši... Tak se cítí asi mnoho lidí v naší podivné době. Krásné.
04.12.2012 22:50:00 | muchomůrka bílá
Díky moc :) Jenom málokdo ví, že bych se ráda stala skutečným tulákem :)
05.12.2012 17:24:58 | Tulačka
Připomíná mi to jeden film - Útěk do divočiny (Into the wild), který jsem viděl již před rokem a který u mne padl na úrodnou půdu. Stejně jako Tvoje básnička:-)
25.11.2012 21:53:55 | Wor
nádherně jsi ji napsala...přesně jsi se trefila do mých pocitů a já ti za ni děkuji:))
25.11.2012 21:31:25 | střelkyně1
Pěkný. rád mám noci pod širákem, ale je to už pár let, co jsem byl naposledy...vyvolala vzpomínky...ale nstejně si nepřipadám, jako ten, kdo by neměl domov:-)RM.
25.11.2012 21:03:25 | Robin Marnolli
Jj... všechny ty básně z té sbírky se vztahují na jeden příběh, který píšu :) Proto tam jsou určité pasáže, kterým někdo nemusí rozumět :)
25.11.2012 21:24:19 | Tulačka