Slzy Medusy

Kapky vody plynou do širého moře,
však nikdo mne plakat nevidí,
není nikoho, kdo zmírnil by mé hoře,
je mi z vás smutno, z vás - z lidí.

Proč slzy kanou po tváři její ví jen bestie,
jež kletbu do větru vykřikla zběsile,
neuvědomila si, že i slova mohou bolet,
a již dávno opustila tenhle prokletý svět.

Nikdo neví, že i Medusa pláče,
přestože její slzy, nikdo nevidí,
Nikdo neví, že i Medusa pláče,
a další soucit jen víc jí rozlítí.

Jen jeden hřích, ani víc ani méně,
navěky skryta za maskou s hady,
proč Amor ve mě zasil to sémně,
se kterým nevěděla jsem si rady.

Ten kdo viděl její tvář v kámen se obrátil,
byť statečný sebevíc nikdo se nevrátil.
Proto nikdo neví, že Medusa pláče....

Nikdo neví, že i Medusa pláče,
přestože její slzy, nikdo nevidí,
Nikdo neví, že i Medusa pláče,
a další soucit jen víc jí rozlítí.

Hrdina vstoupil do kobky mé,
čas ke konci se kvapem chýlí,
Na něm spočnou oči mdlé,
a poslední slzy po tváři se skoulí.