Monolog

V kovové pokladnici
ukrývá se povolení žít,
pod dveřmi tečou mraky,
bůhví, co z nich může nasněžit,
bílá je od jakživa
barvou plnou neprojitých cest
a když ji používáš
nehleď přitom nikdy na bolest.

V tubách je temper plno
není třeba drtit kamení
a že ještě není zima
ptáci dnes nejsou znavení.
Zpívají bez rozmyslu
píseň, kterou napsal Hugův Pan,
že člověk bez nesmyslu
snů je a bude sám.

V písních je přání plno
pohání je existenční strach,
že sám člověk není pánem,
Odysseus tone ve vlnách.
Nezapomeň bílou stránku
přečíst, než ji směníš za jinou,
namísto stavby svatostánků
potácej se s někým krajinou...