Procházka ocelovým městem

Kožená obuv
voda
i sůl
prostupují
mou podrážkou
luxusní
oblečení
má i pán
na chodníku,
je pod nulou
v triku
z butiku
a pak jen
rozepnuté
sako.
Cizinec?
Zřejmě
také má
exkluzivní
boty,do hrotu
málokdo
by je
obul.
Otáčí se
z tajemného
Chodúr
Martin
zpěvák.

Podává ruku
staršímu
muži
nepokloní se,
je vzpřímený
zřejmě
se slávou
smířený.

Zmizím
v útrobách
cihlového
baráku.

Otevírám
dveře
nálevna
šero
konec
místnosti
nedozírám.
Slyším hluk
rustikální
zašedlé
zrcadlo
a dýchaviční
PÁNOVÉ.

Plný lokál,
jako včelín
úsečný bzukot
i VOKÁL
rád bych
TOKAL.

Zajel jsem
nohami
pod stůl,
NOZDRAMI
nasál
odér z vývaru.

Nesedím
u dobrého
stolu,
zády
ke dveřím
jsem
téměř
v nich
nikde
nebylo místo.

Také za pípou
tísnila
dvojice
mužů
a tmavá,
celá v černém,
kyprá
znechucená,
jako
k práci
donucená,
okolo
čtyřiceti.

Číšnice
vykřičený
pohled
rozezlené
SAMICE.

Muž vystřelil
od pultu
k mému stolu.
Cítil dýško
zřejmě
mě
odhadl,
dle brašny,
co je z kůže,
co nemá
KAŽDÝ.

„Máte vybráno?“
Otázal se
Rozechvěle
vysoukal jsem:
„Nevím z čeho!“
Kontroval:
„Ze tří jídel“
Lístek
až pod nos
nasoukal
abych viděl.

Dám si čaj
ZELENÝ
Hnědá je
na stolech
obložení stěn
je jí příliš.
Strop
popelavý.

Hlučící
Podsadití
muži.

Cinkot
příborů.
Snad
daří se jim
V OBORU.
Laloky
boule
za ušima.

Naštvaná
šenkýřka
ruce v bok
přišla dnes
o dýška
na klenoty
nebo
BOTY.
Nemá na těle
ZLATO.
Ani jiné šperky,
Přec je bohatá
Největším klenotem
jsou její




ČTVERKY!