Když láska zabíjí

Smutné černočerné nebe teskní
lahodnou písní soumraku,
samota kolem mě svírá a zebe,
když hledám soucit u mraků.

Ztratil ses v mlze rychleji,
než Tě zaznamenal můj zrak,
nevnímám ty, co mě míjejí,
tuším jen další srdeční krach.

Mé myšlenky pohlcuje závrať,
však přesto stoupám výš a výš,
ta cesta - nulová naděje na návrat,
marně teď někde hledat skrýš.

Kdysi mi Tvoje dlaně dávaly naději,
že sny nejsou jen zimní okenice malované mrazem,
než jsi se ztratil - daleko v aleji,
to zmizely mi všechny rázem.

Před skokem nádech poslední,
když v tom Tě spatřím - s bezelstným výrazem,
lituju těch pár s Tebou strávených dní,
zas já jsem ten, koho čeká tvrdá zem!