R.I.P.

Zapálím svíci,

pro tvojí duši,

položím růži,

pro všechny spící.

 

Jeden plamínek,

babiččino volání

Týnuško

objetí

(                                                            )

tááákhle tě mám ráda

po osmi letech roním slzy v podzemní kryptě.

 

Zářící hvězda,

pro Šárku, matku,

kamarádku

vyhasla, a už nikdy

"máš tak krásné vlasy, nechceš mi je dát?"

 

 

Hvězdný prach,

pro duši mladou,

sotva není pod zákonem,

a je někde pod stromem,

teď už na mléčné dráze.

 

Tomášovi polibek,

posílají táborníci,

jako věnečky po vodě,

panny trůchlící.

 

I slzičku pro tebe,

sousede,

žes nás brával s tvojí malou,

na procházky, po oblázku.

 

Vzpomínku pro nenarozenou duši,

která nepoznala špínu života.

Viktorka má vítezit,

ty zkusíš to znova!

 

Barmance trochu času,

který už ji nepomůže,

v zatáčce samá růže,

a svíčky leží, hoří.

 

Buldočkovi, Beníčkovi,

kostičku ti dám,

až se s tebou,

jednou v nebi setkám.

 

Ředitel, učitel, učitelka,

umírající vyučující sbor,

dali jste coste mohli,

teď dáváme my Vám.

 

Odpuštění, lásku,

také pro našeho dědu,

žal obarvil mě na blond,

i v obličeji blednu.

 

A pro Haničku,

přítelkyni naší,

včera jsme se smáli,

a pak jsi odešla do koutů,

nám tak vzdálených.

 

Nezůstalo mi po Vás nic,

jen stesk a žal,

vlasy bych dala,

i všechno co mám.

 

Definitivní konec,

už nikdy žádná šance,

milujte, odpouštějte,

dokud to jde hladce.

 

A ve dvaceti,

po hřbitovech bloudím,

hledám ztracené duše,

milovaných, otírám hroby,

přináším květiny,

když přečtu tvé jméno,

mám skoro vidiny,

a v očích slzy,

které jen málokdo zastaví.