Neúprosný čas

Smrt střílí,
pálí do řad
lidí mi blízkých.
Ještě včara mlád
a dnes?
Na podpatcích nízkých,
v jedné ze dvou hnát
zubatá

téměř mě má

VYSMÁTÁ...

Světem zrychleným se hnát
kdo zvolá:

ZASTAVIT STÁT !

Kdy uzřím světlo v
temnotách?
Kdy slunce
pro jiné už vyjde?
Kdy budu navždy

SPÁT?

Chci se domnívat,
že ještě mám právo
na potěchu
ani starý, ani mlád
tisknout hlavu
do měchů

třeba...

VARHAN,

jejich srdci
naslouchat.

Rezignace,
bezmoc
ještě ne života poledne,
zdraví častější, nežli nemoc
co na tom,
že svědomí se občas vzedme,
když tělo v kolenou se klátí,

vše je úměrné VĚKU
to beze zbytku platilo ....A PLATÍ!