Když na mě budeš hodný
půjčím ti dívčí deník
odhaluji
v něm svou tvář
.
.
Není to snář
je to mé srdce
hluboká studnice pocitů
z vysoké studentské lavice
.
.
.
.
a na stránce sto jedna
vyznávám se k tobě
ze všeho
co cítím
.
.
Ta strana tužkou pokreslena kvítím
je mi vlastně
dnes je mi vlastně najednou neznámá
můj deník už skončil
na stránce padesát...
.
.
.
.
.
.
.
(máš mě ještě vůbec rád?)
Vše jednou zevšední
i žena a to i tehdy,
byla-li by na světě tou poslední...
M.K.K.
PS: velmi dobře Robine, zdařilá báseň:)
14.01.2013 22:49:53 | kudlankaW
Pukud si něhoho opravdu vážíme a máme ho rádi, tak zevšednět nemusí, znám takové.
RM.
15.01.2013 06:53:10 | Robin Marnolli
Asi bych nepoužil spojení "dívčí deník" ale dal bych to do ženského rodu..
pak by šlo napsat..půjčila bych ti svůj deník......
.. chápu spojení hluboká a vysoké, ale nějak mi to nefunguje, vlastně nevím co je vysoká studentská lavice...
14.01.2013 19:12:08 | poeta
To je fakt pěkný.
14.01.2013 19:01:27 | My2Mind
Tohle se Ti povedlo. :)
14.01.2013 17:52:34 | muchomůrka bílá
https://www.youtube.com/watch?v=Zmgo0fCqHXY
.
mám ráda to, jak píšeš.
14.01.2013 17:45:53 | Zamilovaná do nezamilované doby
díky:-)
(tuto píseň ale zrovna nemusím)
RM.
14.01.2013 17:46:14 | Robin Marnolli
(však ji muset nemusíš, jen mě napadla, důvodu neovlivňuji : )
14.01.2013 17:49:40 | Zamilovaná do nezamilované doby