U lékaře part I

Rodinný dům
na okraji čtvrti,
Rozbředlý sníh,
k nadávkám
mě nutí,
důvěrně známá
cesta
procitnutí.

Nízká branka,
snadno ji
OTEVÍRÁM.
Před budovou
hrozím se,
podezírám...
Přeji si,
zírám,
by nebylo
ZAVŘENO.

Rdousím kliku
a ta je poddajná
Skvěle!
O T E V Ř E NO!
Směrem k čekárně
mám nakročeno.

ROZMARNĚ.

Rozmar
mě brzy
přešel
sotva jsem
ke dveřím
PŘIŠEL
Tiše…

V čekárně
TMA.
Ano, tolik
tam bylo lidí.
Nevěřícně
zavírám víčka,
že snad špatně
VIDÍM.

Ejhle,
mnoho klientů
konec
NEDOZÍRÁM…
No,
ale když už jsem tu…

Nadechuji se,
opatrně,
ostrý závan
přec mě
překvapuje.
Trochu
jsem
ZKLAMÁN,
túje
voněly
před domem


V HRDLE
menší obtíže
sestra mladičká
chová se
TRHLE,
což je milé,
alespoň někdo
smích
má
darem,
to je vzácné.
To JE!
No jéje !

Zaujatě do očí
jí pohlížím
třeba jiskra
přeskočí,
ale o jiskru zde
tolik mužů
stojí,
tak se brzy
upokojím.

Sklopím víčka,
ale ONA
snaží se o dialog,
MLČÍM.
A vnitřně tuším,
že není to zájem
o mě,
ale její
PRÁCE.

Nechám ji smích
a sobě
ASKEZI.

Má v ní zalíbení
tolik příchozích
já zůstanu
při zdi.
Nebo v ROZÍCH.


A na takto
navštěvovaném
místě,
k jejím nohám
vrhají se
JISTĚ,
leckteří
Emotion
i
rokeři.


Snad je to
škoda,
leč
jeden je vítěz
a druhý poražený…


„Vybírají si vždy ŽENY!"