Anotace: mé pocity při psaní bakalářské práce.
Vypadnout na ulici.
A jen tam stát.
A dát si možná pivo.
A pak se mu smát.
A výt nocí na Měsíc.
Usnout v půlce věty.
Velebit bledé hvězdy.
Objevovat nové světy.
Rychle jsme si zvykli.
Na ticho mezi námi.
A pěna, hele, padá.
Dřív jsme se tomu smáli.
Štvaní celý městem.
Papírovými draky.
Chůze jednou nohou.
Rozmlžené zraky.
Vypadnout na ulici.
A jen tak tam stát.
A dát si možná pivo.
Vždyť kolik může stát...
Vypadnout na ulici.
A dělat tam prosté nic.
Zas budem se všemu smát?
Ne, už o rok zas máme víc.
Už musíme být vážní...
Tak ten závěr byl dost depresivní... Být bakalářem není přece konec světa :-) A kdo říká, že dospělí nemůžou být praštění a dělat bláznivé věci? Jestli se máme smát jen do 23, tak to ten zbytek života ani nestojí za to...
29.01.2013 20:25:46 | rosso
Až tak vážně jsem to nemyslel. Samozřejmě i nadále se člověk bude radovat ze života, ale čím dál tím omezeni. Před rokem jsem v tuto dobu měl skončené zkouškové a půl roku relativního klidu před sebou. Teď jsem dodělal zkoušky a navazuji na bakalářku, pak státnice atd. Samozřejmě že si do toho to pivo dám a budu brouzdat ulicemi, ale v koutku hlavy už budu mít zase o trochu víc starostí a řekněme zodpovědnosti.
30.01.2013 00:14:01 | Muta cum liquida