Není třeba

Když je stydno
a zima nenechá tě spát,
ťuká na sklo
vločka za vločkou.
A není třeba
si na prsty hrát,
světlo prasklo
a ty se tišíš Patočkou...

Není třeba zpívat,
není třeba lhát,
není ráno...
Není třeba plakat,
není třeba spát,
je dokonáno...

Když je večer
a další rok se blíží klusem,
a dost zlého
už je ve tmě za tebou.
A není třeba
dobíhat za autobusem,
zamlklého
knihaře klameš s oblibou...

Není třeba vstávat,
není třeba stát,
nebo splácet...
Nestačí už nechat
tenhle koráb černý
dokymácet?

Když je smutno,
Seneca bývá silný čaj
a není chvíle
ve které nemění se čas.
Svět je puzzle,
různé dílky se v něm míchaj
v tomhle díle
- Osud nás tahá za ocas...

Není třeba zoufat,
není třeba smích
stačí zdání...
Že jsi na vodítku
a necháš se táhnout
s odhodláním...
Není třeba křičet,
není třeba hrát
do zrcadla...
Mezi zrnka písku,
když ji budeš hledat,
hvězda spadla...

Ale je zatraceně malá...