Měj se tam moc krásně

Poslyšte sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte?!
Ach ano, je to jen ubohý mužíček
s divnýma očima a trošku šílený.

Odpověď nedá Vám, jidlo mu od pusy padá,
přestává vnímat, když po něm něco se žádá,
o světě už neví, jen přidělává Vám práci,
boty a ponožky všude jen ztrácí.

Někdy je svéhlavý, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohle to vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mě nic nevíte!

Budu Vám vyprávět, kým vším jsem býval,
než jsem se bezmocně až sem k Vám dostal!
Miláčkem rodičů, děvčátek, tak sotva deset let
se sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletým ogarem, plující v oblacích,
dychtivý prvních lásek a pořád samý smích.
Ve dvaceti skoro ženich se srdcem bušícím,
co skládal by svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já přál si šťastný domov pro své děti.

A je mě právě šedesát, můj svět odchází,
jenom má věrná sestra a neteřky mě provází.
Život jde dál, jsem bezdětný ani ženu nemám,
a tak jen vzpomínám na krásné dny,
z budoucnosti mám strach, někdo mě zavírá bránu.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z Nás všech blázny.
Tělo mi přestává sloužit, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Chtěl bych se znovu postavit na nohy,
a jít se svou Károu (sestrou) na hřiby.

To už teď není možné,
odcházím z tohoto světa někam dál.
Odcházím tiše a z bolestí oči zavírám....

Budeš Nám Všem moc Bobe chybět!!! :'(