Vzpomínáš?

.
Vzpomínáš, jak v květnu padal sníh
a my se z těch kupiček radovali?
Bylo to dokonalý
období mýho života, prokletý.
Teď mám jen vzpomínky,
na to jak moc hodnej jsi na mě byl.
Ale to k lásce nestačí.
Vždycky jsi říkával, že tvoje objetí...
a já cynicky dodávala, že ne, nic neřeší.
S láskou si mi vaříval,
pral a zašíval
díry v mých kalhotech a taky na zápěstí.
Nikdy jsi se mnou nebyl,
když jsem to doopravdy potřebovala.
Proto ty jizvy.
Ale vyčítat ti to nemůžu.
Vím, jak je to těžký.
Sama se sebou musím žít,
a občas bych nejradši taky utekla.
Přímou cestou do pekla,
ve kterým už vlastně jsem.
Bez tebe...
A nebo ne?
Je to tak příjemný
nemuset se na nic ohlížet
a nebát se, že někomu ublížím.
Jsem prostě už taková
tvá malá děvka
ale ne jenom tvá.
Ze všeho vystrašená.
Stojím za zábradlím...
Kde je teď tvoje náruč
a to kouzelný objetí?