Právo na strach

Chtěla bych napsat zákon
o právu lidí na strach,
na bílé kapesníky ve větru
by už pak nikdo neplival
a nikdo by neprchal
přes kopce a cestou necestou,
aby ho pes stejně dopadl.

Přibila bych ho hřebíky
na vrata všech škol světa.
A všechny masky, včetně těch veselých,
by zahořely modrým plamenem.
A třeba by se pak lidi přestali bát
říct, co si myslí, a mít tenkou kůži,
ale bůhví, jak by pak svět dopadl.

Chtěla bych nemít strach.
A to zejména strach ze strachu
a kamenů po kapsách,
co stahovaly svatého Kryštofa.
Možná bych pak byla rychlejší,
obzvláště v běhu přes hory a doly,
než by ten smutek zase dopadl.