epilog

mlčenlivý prostor duší
vrátil ke stolu píseň
kde nekonečný žár je
a obloha krutě prostírá žert

miloval a netušil
jak je láska křehká

dokud nepřelomil brýle
kalené růžovou
o vůni tance
v zákoutích těla

matně uklízí strach,
do moku zapomění
vhozená louč
za bezvětří plynoucích let

nemusíš závidět
zážeh mé hranice