Jedovatý opar současnosti

Za okny
rozlilo se
mléko,

dalo by se

KRÁJET

Není to mlha
spíše
jedovatý
OPAR

příznačný
pro industriální

KRAJE.

Je lépe být
v izolaci
dívat se
na
všechnu tu
špínu
skrze
SKLO
jako
pohlížet do
AKVÁRIA.

Lidi
ploutvemi
máchají

z posledních
SIL
na samém
POKRAJI
na
periferii

ZÁJMU
zcela
na okraji.

TEEN AGE
naoko
v úkrytech

POHYBY
provozují

DĚLAJÍ
ani už ne

POTAJÍ.

Obscénnost
snímají
domácími
kamerami

dokonce nejsou
ani
v
PÁRECH.

Trojice,
a také
v skupinách
oděni
v kůži
v
DŽÍNÁCH
provádějí
praktiky.

Záznamy věší
na
SERVERY
za škváru
drancují
BUTIKY
mafie leští

REVOLVERY.

Jakápak
romantika
nebo
VERŠÍKY?
Dávno
pohřbili

BÁSNÍKY!

Devastace
CUDNOSTI.

Vím,
nejsem Alain Delon,

nemám dívky
jsem tak

ALONE,

kde tě mám hledat
LADNOSTI?

Kde mám přijít
k vážné
ZNÁMOSTI?

Existují ještě
zábrany?
Nebo jsem se vyskytl
ve špatném století?

Nikdo
NIKOHO
NEZNÁ.

Neexistuje
PRINCEZNA
v panelové čtvrti,
den ode dne
blíž k procitnutí...

Ba ani v tom
block of flats
kde platím
NÁJEM
neznám sousedku
(a nezdá se,
že by měla
ZÁJEM),

jinak
než od VIDĚNÍ.

Je odporná doba
a snad by pro mne bylo
jen malým překvapením
kdybych spatřil

KYPROU SOUSEDKU

jak v praktických cvičeních
zdatná být

DOVEDE

na náhodně nalezeném

D V D !