Jiný pohled

Na vysoké skále vlkodlak na lidi shlíží,
pozoruje, jak hemží se pro něj mravenci,
nastává jeho čas, noc se pomalu blíží,
lidé chtějí jít už spát, budí se temní zplozenci.

On v lidské podobě čeká, pozoruje,
neskrytý hřích a pravá povaha člověčí,
už jenom chvíli, noc pomali nastupuje,
a vidí pravdu, jež i hrubého člověka rozbrečí.

Jak lidé vše ničí, bezohlednost sama,
podá ti přátelskou ruku, však nůž má v druhé,
loupež, vražda, vyvolá jen drama,
které hned uhasne, zbudou jen ty skvrny rudé.

Po přeměně jeho brach přichází,
ve stejný čas na stejné místo,
pozorují zářící město, oba se zarazí,
hlídají les, musí zde být čisto.

Jejich pohledy náhle se střetnou,
jediná otázka ticho prolomí:
"I když máme společnost stejnou,
jsou víc zvířata oni, nebo my ?"