Odcházení

Do ticha hlasu volám,
že bych se chtěla schovat,
že bych se chtěla dotknout,
lépe než v dešti moknout.

V příbězích slunce píši,
opouštím svoji skrýši,
opouštím tohle tělo,
bezmála vše by chtělo.

(i to, co dávno mělo)


Nebeským branám vstříci,
nevím, co ještě říci,
nevím, zda ještě mohu,
stát na okraji rohu

(a omluvit se Bohu)

Tak pusť se mojí dlaně,
a zanech řeči plané,
a zanech hloupé slzy,
vždyť víš, že mě to mrzí

(budeme spolu, brzy)