Nechci zapomenout

Nechci zapomenout a proto píšu tyhle řádky,
jsi navěky pryč a už se nevrátíš zpátky.
Čas letí a ja nestačím počítat pátky,
s jistotou vím, že už se nevrátím do pohádky.
Když sem vybíral kapitoly to byly zmatky,
u tebe v obětí jak u vlastní matky.
Vzpomínám jak si mi před spaním četla,
dokud jsem neusnul tak jsi neodešla.
Cítil jsme tu lásku a teď mi chybíš,
mám vojí fotku, snad mě taky vidíš.

Často se budím a mám o tobě sny,
tak nějak úzko, to byly nádherný dny.
Jako bych viděl příběh co si mi vyprávěla,
jak si uklouzla na schodech,
a mě jako mimino v náručí zachránila.
Jak s dědou se mnou celou vesnici projezdila,
stále dokola a dokola,
dokud mě ta cesta neukolébala.
Častokrát jsi se o mě taky bála,
tvé výchově stokrát sláva.

Se mnou jsi se smála, hrála,
starala a při mě vždycky stála.
Vzpomínám jak si mě ke spaní ukládala,
v zimě do duchen celého zabalila,
abych byl v teple a Babičku mi čítávala.
Zažili jsme mnoho smíchu,
hodila si mě na lopatky a zlechtala na břichu.
Dřív mě nebavilo, když sem ti pomáhal míchat těsto,
teď bych to strašně rád vrátil přesto.
Starala ses aby nám nic nechybělo,
ale tvůj odchod to mě zabolelo.

Stále jsem cítil tvojí lásku,
ikdyž na čele jsem ti jistě přidal vrásku.
Pomatuju jak sme spolu tančili polku,
pomatuju kolik jsem snědl tvých super vdolků.
Říkala si, že mě máš ráda,
častokrát jsi mi kryla záda.
Často mé oči zalejou slzy,
že už tu nejsi hrozně mě mrzí.