Špacír na Valentýna

Z nebe se sypou
milióny vloček

k mému překvapení
prognóza zvěstovala

příchod jara.

Promrzlý policista
tahá
pokutový bloček,

uplatňuje zákon
na řidiči
silného vozu
z Bavorska.

Ten udělá obličej,
ale nepokouší se křičet.

Jinak by pokuta
byla vyšší
nežli
VYSOKOHORSKÁ
přirážka.

Jemu to nevadí,
za to moje podrážka
zcela postrádá vzorek.

Sáhl jsem
do mikroténu,
zapomínám
na migrénu,
míjím
nedospělou
ženu.

Nedbale HÁZÍM
z betonového mostu
starý chléb,
navzdory nesnázím,
jako když
nezvanému hostu,
házelo panstvo
kosti pod stůl
a průmyslová sůl
rozežírá mou obuv.

"Tluču špačky"
na nábřeží
a dumám
nebo dumlám?

"Oč v životě běží?"
a z nebe
bez ustání
SNĚŽÍ.

Pak znenadání
přede mnou dvě paní
mávají
čtu to jen obtížně
stěží...,
že by

Strážnou věží?

Magazínem v barvách.

"Promiňte dámy,
co to prosím máte?

Mnoho nevidím,
oči mám zaváté,
sněhem.
A jedna z nich
se usměje.

"Milý pane,
myslete na spasení
a
zde máte
něco hodnotného
ke čtení!"

Sevřel jsem mocně bulletin,

před výlohami plnými kýče

v čase,kdy vrcholil Valentýn...

Zajímalo by mě,
co by na vše říkal

NIETZSCHE !