Promenáda v mokré čtvrti

Bílo na střechách...

od komínů
stoupají
nadýchané
obláčky.

Sloupce dýmů
k popelavé obloze
a mladá
paní
do schránek
souká
letáčky.

Překotně
zdolávají ručičky
číslice ciferníku
podobně jako
běžci vysoké
překážky.

Fasády domů
velkoryse pojatých
ze třicátých let
jsou oprýskané
jsem značně dojatý.

Domy jsou jako tváře
znavených mužů
zrozených v téže době,
kdysi okouzlující
a dnes?
Nejeden pes,
k nim pozvedá
zadní nohu.

Zahlédnu dvojici
kominíků.

Pod nosem
šepotám, co vidím:

Park.

Parket.

Supermarket.

K údivu lidí.

Všechny ty věci okolo
i vyzývavé holky
na chodníku,
oděné v šortkách
a
napoleonských
vojenských
vysokých
kožených
botách
- deptají muže.

Ubožák padne na hlínu
projde se po něm rota...

Dal bych si

brazilskou

MOKA

v tiché kavárně.

Právě tam
bych pojal
útlou
knihu

tvářil bych se
netečně.

Snad bych se cítil báječně,
dost možná

netoužil bych po slečně,
alespoň po dobu čtení.

Ale zatím
mé plány hatí
plískanice
a pohledy
na placené společnice

stojící

u obrubníku

u krajnice.