Hrana zvoní přátelství

Kdysi byla jsi mojí přítelkyní
tou, která rozuměla mojí duši
která se se mnou smála
i pro starosti měla uši.

Měla jsem tě ráda a netušila
že může mezi nás vstoupit muž
že bys mě přes palubu přehodila
do zad vrazila ostrý nůž.

Teď už vím a rána, i když není vidět
stejně ještě chvíli nepřebolí
já nejsem ta, co měla by se stydět
ta, co má náš vztah na svědomí.

Mrzí mě, že nejsi schopná už ani pozdravu
malého optání jak se mám
já nechci ti kazit tvoji zábavu
přátelství - to byl zřejmě jenom klam.

Tak hezky se bav a buď šťastná
co provedla jsem, se asi nikdy nedozvím
možná nebyla jsem dost vhodná
nebo nebyla jsem dost muž? Co já vím.

Dobrou masku měla jsi nasazenou
teď hrana zvoní přátelství
však proč jen já tu klečím na kolenou
proč jen já pláču, kdopak ví.

Ale bez vysvětlení pohřbít přátelství
je dost smutné, "sestro" má
snad přijde ti to jako vítězství
že i beze mě dobře žít se dá.

Tak pohodím hlínu na náš hrob
stejně už za víc zřejmě nestojí
a půjdu s vírou, že snad někdo jiný
díru v duši mi zaplní.
- Že přijde lepší přítel, nežli ty.