Šepot ve tmě

Stojím před domem a toužebně vzhlížím
Do setmělých oken,co tupě zírají v dál
Je tma.Prší.Mnou prostupuje chlad
Náhle se zachvěji,ledový meč mě ťal
 
V duchu si opakuji vše,co chci Ti říci
Po zamračeném čele se mihne temný stín
V tento pozdní čas,když nejsi ještě doma
Přináší myšlenku,že jsi nejspíš s ním
 
Ale s kým?
 
Pocity bezmoci,ty nevěrnice
Slibovaná láska na věky věků
Vzpomínka milování,prošeptaných okamžiků
Na mysl vrhne těžkou deku
 
Zklamaný odcházím,zdrcený a sám
Do temné noci,křivdu nesouc v sobě
A vůbec netuším,že nejsi mezi námi
Že nedaleko ležíš,již mrtvá v této době
 
Jediný okamžik,když pospíchala jsi domů
Chvátala v náruč mou hlavu položit
Nešťastná náhoda?Dlouhá brzdná dráha
Kdyby jel pomalu,mohla jsi ještě žít
 
Těžké je z kocoviny procitnutí
Smutné jsou výčitky pozdních příchodů
Chtěla jsi vyjít vstříc,tak ztratili jsme oba
Společný obdiv slunce východů
 
Žiji dál v slzách,v plášti provinění
Duši mám tisíci jehlami protkánu
Potácejíc se životem,nevnímajíc dění
Bolest se násobí každý den,po ránu
 
 
 
Když už je pozdě,dal bych svůj život
za Tvůj návrat,úsměv,slova laskavá
Ta pozdní lítost,nenávist a bezmoc
Tak i láska a vzpomínka navždy zůstává