Druhá vlna zoufalosti

V samotě života, v síle tich
Zahalená počítám
Jak dlouho trvá trápení
Krmím se svými sny
Od rána do večera žiji z nich
A nikde necítím zázemí
Když po nocích zdáš se mi
Nechci přijmout realitu
A probouzet se do úsvitu
Jen pořád spát
A krmit se tím celý den
Ani nemám hlad
A podlamují se mi nohy
Když mluvíš
A dýcháš na mě
Ach proč je štěstí tak strohý
Proč ukradlo mi rámě
Už nemám z koho sílu brát
Už 94 dní hledám východiska
Já se přeci nechci vzdát
Ale stále se tu neblýská
Na lepší čas
A v duši zima
V těle mráz
Dávím se svými sny
A slunce mě nezajímá
Jen pořád piju

Ten déšť

Ze svých řas…