Anotace: Hrozná to bolest!
Pláčeš.
Slzy ti stékají
po tvářích
jako malé diamanty, které
chtějí utišit tvůj žal.
Marně se otáčíš na posteli
a hledáš teplo, které už tam není.
Je pryč. Nadobro!
Nezbylo ti nic než chlad
v místě, kde kdysi bylo tvé srdce.
Teď je tam jen tma.
Tma a ticho. Žádný tep.
Tiskneš se ke zdi, doufáš,
že tě obejme, zahřeje, políbí, pohladí, utěší,…
Nic. Tma, chlad a ticho.
Slzy vysychají, na pláč už není síla,
choulíš se do klubíčka,
aby ses
nerozpadla…
Dost dobře napsáno, řekla bych. Byla to pětiminutovka? ) jen mě to zajímá.
13.04.2013 19:24:19 | Já Esther Ruth
Čekal bych spíš vzdor i když tohle nás zažila většina. Je to ale dobré - garantuji, že při pohledu zpět a z větší dálky to opravdu tak velká tragedie není. To jen v tu chvíli rozchodu, ve chvilce nejistoty, co bude dál.
09.03.2013 10:06:00 | aravara
Abych řekla pravdu, tak jsem tohle nikdy nezažila, jen jsem prostě psala...
09.03.2013 17:32:50 | Ravensberg
Na to, žes to nezažila, jsi to vystihla moc dobře :)
Vlastně... Chceš něco vědět? Já to vlastně taky nezažila, né v pravym slova smyslu. A doufám, že nezažiju. Mám pocit, že bych to nemusela přežít se zdravym rozumem...
:)
11.03.2013 20:52:57 | Týna