Sbohem

Sbohem

Sbohem já loučím se
se zlým tím světem,
cob s růží poupětem
zčernalým vztekem.

Teď ještě naposled
kouknu se na nebe
poslední vzpomínka,
bude jen na tebe.
Na papír píšu
poslední řádky,
které už nikdy
nevezmu zpátky:

„Měla jsem možnost
dlouho tu žít,
však nůžky jsem vzala
a života niť
jsem přestřihla v půli,
neb nikdy už nechci mít
zlé noční můry,
co v bdění i snění
straší mě jen
a mají tak hrozně,
hrozně moc jmen.

Teď zbývá mi pouze
ukončit trápení,
nač to psát dlouze,
tohle je věta poslední.
Tak teď už sbohem,
ležím hned tady,
za tímhle rohem,
a srdce mi krvácí!“

Obejdu roh
a vyjde rána,
mé tělo bezvládně
teď k zemi padá.

Revolver v ruce,
v mé hrudi díra,
díra až k srdci,
díra po kulce.