Březen

Snáší se z výšin
bílé kuličky.

Podobají se
popcornu,
co vrhl
neznámý soused
z okna
ve dvanáctém patře.

Anebo sousedka
plnými hrstmi
hází
ze střechy domu
krystal.

Ten by se mi hodil,
už jsem potřísnil
vřelou vodou
brazilskou
zrnkovou...

Dnes jsem si přivstal.

Také to mohou být
burizony,
však jeden druh
v barvě bílé,
odhazovaný
jen tak
z
kratochvíle.

Vždyť je to lhostejné
co za oknem padá,
hlad je nejlepší
kuchař.

Vystrčím ruku z okna
v níž budu třímat
prázdnou nádobu,
snad něco,
k jídlu

polapím.

Jsem zatím odhodlaný
a nadto věřím,
(alespoň prozatím),

že se příští týden

už konečně

„pochlapím!“