Zvláštní náhrdelník a jednou snad

Kamení na březích
pokryté je
ledovou krustou.
Ve slunce paprscích září,
jako náhrdelník perel.

Ptáků
rozmanité druhy,
těly pernatými
čeří hladinu
společně s větrem.
Je
zlatavé odpoledne
i zdánlivý
příchod
předjaří.

Lidé
a hlodavci
opouštějí nory.

Do kolébky
mi sudičky,
pod polštářek,
daly svitek,
status
samotáře.

A jsem jím.

Příroda je mi společnicí.

Dlouhá léta
se mi protiví
- šantán.

Panuje v něm,
přerývavý ryk,
steny...

Kyprá
ženská stehna
v rytmu
tančí
uhrančivý kankán.

Některé z žen,
zde za úplatu
prodávají
svoje lůna.

Komukoli!

Chtějí jíst kaviár,
a přitom doma
cpou se suchary
a popíjejí mátu.

Svými svody,
připravily
nejedno
zoufalce
o výplatu.

Dnes v ptačí říši,
když se nesměle
hlásí jaro,
dochází
k vytváření párů...

Snad také jednou
zahnízdím,
za několik
mnoho let...

Tedy k stáru.