Nejde zapomenout

nebe roní stříbrný slzy

- dostačující klid po bouři

srdce pálí starý jizvy

a pak duše topí se v kouři

slunce zahalené mraky

nedokáže se jimi protlačit

v myšlenkách se mi vracíš zpátky

nejde tě z nich vytlačit

jak pták mávnou křídly

proměnit se ve vzduch

smít špínu zázračnými mýdly

vymazat ten začarovanej kruh

i kdybych sebevíc chtěla

nesfouknu oheň pouze svým dechem

a nejde zbavit se vlastního těla

přestože bolavá místa už jsou dávno pokrytá mechem