Zadumán

Je spíše menšího vzrůstu
a velmi mladá,
v červený kabátek
uschovaná,

před dotírajícím mrazem.

Přidávám do kroku puzen touhou
ženu se za oním pozlátkem,
mladém, křehkém a přesladkém.

Veškerý oděv obepíná její tělo,
přál bych si být hodiny jejím šatem.

Bytostně cítit její kůži, hebkost,
cituplně ji laskat.

Naproti mě jde mladík se psem.
Oba jsou oděni.

Zpomalil jsem kroky
a pohledná s vlasy svázanými do copu,
uniká mi, mizí mezi obručemi
prastarého ocelového mostu.

Červený pláštík mizí svižně
ladný pohyb rozplývá se v dálce
jímá mne samota.

Abych nemusel sledovat nastylovaného psa
s otráveným mladíkem,
odbočil jsem doleva na panelovou.

Panely byly vržené, jako kostky domina.

Doslova každý z nich byl v jiné úrovni,
podobně jako lidé v takzvané civilizované společnosti.

Status vyděděnce a asociála mě činí šťastnějším!