Sedím.

Sedím,
do zdi hledím
a cítím se sama.
Vynechávám vjemy,
zima je mi,
jsem jak stará lama.

Sedím,
na mouchu na zdi hledím
a cítím se marně.
Nevnímám okolí,
vůbec nic mě nebolí,
jsem jak brak v zastavárně.

Sedím,
jen tak si tu čekám.
Není tu matka,otec,bratr.
Ostrých zvuků se lekám,
že by zase přišel?
Psychiatr?