Rytíř

Rytíř lesem si jel,

píseň pro svou milou si pěl.

Úsměv na tváři měl,

růži pro ni koupit šel.

 

Jen co ji koupil, hrůzná zpráva k němu došla,

že jeho kobyla Roza pošla.

Neví co má dělat, sto mil to ke své milé ještě má,

malý chlapec mu svého koně s radostí dá.

 

Jede přes hory, louky, lesem také,

skoky přes potoky jsou ladné.

Začne plakat, vzpoměl si na Rozu,

přitom ztratil růži i pěveckou můzu.

 

Za ní to má ještě necelých pět mil,

celou cestu vydržel, nepil.

Pár kroků, už je skoro u ní,

ona jeho utěšit umí.

 

Obejmout jí chce,

ale vůbec to nejde.

,,Co to se mnou je?" pověděl,

mrtvý být ještě neměl.

 

Dvěstě yardů k ní to měl,

mrtvý je, se dozvěděl.

Spadl z koně, na místě zemřel,

prý krásný slova před tím vžel.