Vyznání

Na konci své pouti
předložím vyúčtování.
Pár holých vět
bez věnování.

Kterak jsem byla zmítána,
jako bárka na rozbouřeném moři.
Kterak jsem byla jako louč,
co zhasíná a znovu hoří,
jako hornina,právě vyvřelá,
jako skála po erozi,
ledová kra,
plující tropickými moři.

Milenka,
co má srdce z kamene,
němý rétor
a jeho řeči plamenné,
prázdná slova,
v souvětí složené,
nádherné katedrály
zbořené.

Až dojdu na konec cesty,
co vede jedním směrem,
účet předložím.
Nebude psán tužkou,
ani perem,
stud svůj odložím
a přiznám,
jak jsem vlastně žila.

Jak malá naděje mi zbyla.