Hádanka part 2

I lidé s úsměvem si často zoufají,
to jsou slova pravdivá nadmíru.
Zoufám si, když nebem se toulají
bělostné útržky krepového papíru.

Sleduji komíhání krystalů z nebe,
ležím bezděčně na otomanu naznak.
Rozpačitě ptám se samotného sebe:
Mám v nich spatřovat div či zázrak?

Mnohé z nich v mžiku, po dopadu tají,
ty šťastnější ve větvích stromů ulpívají.
Jedna ke druhé - často mlčky uléhají,
na střechách domů, rozesetých v kraji.

Nu což? I mince má rub a také líc,
dál se hodlám před nimi skrývat.
Mám něco peněz, nájemné na měsíc
proto se na ně, mohu nerušeně dívat!