Olince

Jsem si vědom hrozby,
která na mne číhá.
Čas se kolem míhá
a krátí můj pobyt na zemi.

Vykonal jsem málo,zdá se mi.

Velkou lásku?Tu jsem prožil.
Stromů zasadil tisíce,
dům postavil za tři měsíce,
syny zplodil.
To je můj životní podíl.

Čerstvá krev se vlévá do žil.

Potkal jsem ji náhodou,
známou z dětských let.
Ona zralá...a já kmet.
Bylo by to nadlouho,
všechno vyprávět,

Zas mi patří svět!

Přiložím do krbu polínko,
je ti teplo,Olinko?
Něco tě trápí?
Usměj se,nemysli na to,co bylo,
věř v zářnou budoucnost.

Vím,máš svou ctnost,

Nechci tě tlačit do vážného vztahu,
je mi s tebou dobře,mám snahu
s tebou trávit co nejvíce času.
Nejsi však tou,po které pasu.

Na to si tě příliš vážím.

Mám své zvyky.Ač se snažím,
jsem stále stejný.
Můj cit je samozřejmý,
mám tě rád a mám touhy zkryté.

Je to strašně zapeklité,

Jsme jako sny zbytnělé,
Chloé a Dafnis,co nemohou být spolu,
doživotní přátelé,
co nesnídají u jednoho stolu.

Je to tak lepší,má cesta vede
pouze dolů!