ono se mluví o jedné výchovné v pravý čas

vysvětlit poslední větu

přes slzy ředěnou

marně se snažíš a tráva plná rosy studí

 

měděnou

chuť má krev

po jazyku horká

stéká jen za povzdech a bolest budí

 

za spánku kruté vzpomínku

tam ze dna temné tůně

 

ještě jednou se otočím

jak balíš tělo do svých paží

tak bezbranná a zraněná

 

musím dál