Sannikovova země

Dřív, nežli zvednu loď, v ledové ploše
na jednom z moří vaší Zeměkoule
na památku nechám ostrovní souše
pečeť, jež uhlídám před jhem svévole

dřív Jakov Sannikov viděl-li v mlze
druhý pozemský ráj, jenž v záloze zbyl
tušil pravdu o něm darem veskrze
že támhle končí svět, pravdy sexepíl

začínal chápat a milovat snáze
stotisíc sluncí tam svítí na břehy
posvátné, stůj noho, jež v databáze
nejsi a nebudeš, dekodér něhy

bez polibku v kleče se nerozsvítí
z očí do očí, nečekej, zde lobbing
nemá smysl, s Ariadninou nití
bludištěm lží jít.. a nemít v rtech roubík