Konec zimy a pobytu v bloku panelů

Nebem se rozzářila zlatá - jsem v koncích,
zdecimovaná psychika.
Snad nemůže být níže za mírového stavu,
který na první pohled panuje...

Zaplatil jsem nájem – poslední nájem
na další nemám – pomůžete?

Můžu zůstat do posledního dubna.
Pak už mě čeká noclehárna s lidmi ze street.

Z barevných plazmových obrázků v obchodě
rádoby ekonomický expert doporučuje:

"Vytvoření finanční rezervy ve výši devíti platů!"

Neměl jsem ji z čeho vytvořit
a nyní už ji vůbec nevytvořím
jen se podivně pitvořím.

Živořím...

Co na tom, že mám dar vidění pod povrch věcí,
nemám do čeho píchnout u hranic s Polskem,
občas čtu, mám zalíbení v Tolstém,
ukrývám se v betonové králíkárně
ještě pár dnů - do konce dubna,
a nedaleko odsud pulzuje magistrála Rudná.

Dáví mě exhaláty z oceláren,
nemám job, ale okolo cesty po níž šlapu
se prohání mladí hoši ve vozech BMW.
Dávají na odiv svá kožená saka, na židlích kaváren

Nepokrytě vypraná špinavá hotovost za bílého dne...

Noci tráví uvnitř pěstíren a perníku varen,
do ulic vyženou dívky, každý z hochů ten svůj - harém.

Tito usměvaví frikulíni nežijí ze sociálních dávek,
systém jim umožní mít bezpečnou peněžní vatu.

Nyní se netrápí tím, že jejich život jednou skončí

krátkou dávkou z AUTOMATU!