Útěk

Pláču přes noci,
přes den Káta se směje.

Bolí mě přítomnost,
copak se zase děje?

Tak co se děje v srdci mém?
Tak světem hodně zmeteném?

Ta bolest tak hrozná je,
Proč nemůžu jít do ráje?
Mé tělo jde tak do háje!

Jsem tak hodně zmatená,
bolestí propletená.

Nechci dále cítít bolesti,
však to mé duše neštěstí.

Tak pošlete mě rychle pryč!
To k společnému štěstí klíč!