První láska

 

 

Tak sladká jako letní ovoce,

Láska, ta slepá bývá,

Tak bolestná jako šíp do srdce,

Však každý tu bolest skrývá.

A mlčky trpí…

 

Ta první, tak čistá a nevinná,

Před tvými zraky skrytá

V bílém hávu, s ní její rodina,

Zvláštní to pohled skýtá,

A štěstí drtí.

 

Přesto se stále vracíš do dětství

Za dívkou milovanou,

Hovořili jste tehdy o manželství,

Oči ti horce planou.

Tak zní lásky zvonec.

 

Stokrát jsi zkoušel vrátit se zpátky,

Nocemi bloumal jsi sám.

Jak růží bílých okvětní plátky,

Jak hvězdy zářící tam,

Kde všemu konec.

 

Znovu zas na jejím prahu stojíš,

Ruku na chladných dveřích.

Natáhnout prst, zaklepat se bojíš,

Pomyšlení jen je hřích.

Bojíš se vejít.

 

Dveře se otevřou, ty přemýšlíš,

Její matka tam stojí,

Něco ti říká, ty neslyšíš.

Tvoje duše se bojí,

Co bude se dít.

 

Do čerstvé hlíny prsty zarýváš,

Tak shořely naděje

A obličej v kapesníku skrýváš.

Štěstí víc tě nehřeje,

Neb tvá láska spí…