Kdy tě uvidím?

Už tě neuvidím.
Je jen smutek co je rozprášen okolo mé hlavy
do tmavý cirkulující kulatý věci
kde svědci jsou mi valouny nenávisti.

Zprava jistí mi nahá ramena ve světle modrém
pianisti.
Chci si pověsit na krk věnec z laurusu
a stříbrných bambulí
pak spolknout ampuli strychninu.

Zdechlinu zakopat na zahradě
po poradě s vesmírným pánem.
U něj na audienci plakat pod platany zprohýbanými věky.

Dvě věty:
Kde jsi? Kdy tě uvidím?