Proč vyjít ven?

Proč vyjít ven?

Vychází slunce,
však v srdci mi stále
zůstává temnota,
černá jak noc.

Sedím tu sama
a brečím až málem,
když ticho se ozývá
umlklým sálem.

Už nemůžu dál
takhle tu sedět,
musím hrdě vstát
a dopředu jen hledět!

To říkám si,
však vlastním slovům
vůbec nevěřím,
když pomalu se vleču
smutně ke dveřím.

Za nimi mě čeká jen
další světa smutný sen.
Tak proč mám vlastně vyjít ven?