perutě na bílých stoncích vyrůstají v letu

devětkrát do očí

pohlédl jsem smrti

a pokaždé se smál

          těm jejím trikům

ona si hrála na mou paní

k posteli poklekla

slova tichá s ní

svůdné sliby

     vezmi mě s sebou do vzdušných komnat

z nejvyšší věže  

dokážem si lásku       přijmeš  zem

tehdy mě varovala křídla černá

závanem větru do vlasů

a slovy hlasem smutným

       havraním

dlouho jsem sloužil zatracení

v krvi se smáčel

v posledním výdechu

      vykoupení hledal

na konci cesty

hladina jezerní se chvěje

v desáté chvíli osudové

      ztratil jsem sílu žít