Vofouklá

Jak čerstvý závan větru
v mlhou tolik stuchlé krajině,
co zlé myšlenky vyžene
jen v pouhopouhé vteřině,
vtrhlas sem jak povodeň
jak vichřice vofouklá zároveň,
jež jakoby omylem
s úsměvem spojí s nebem zem.
Však radost občas krátce jen
zazáří, den přeruší sen.
I život nás pak nešetří
a osud tvoje kruhy naruší,
nevydrží čisté povětří
a slunečnici slunko vysuší.
A my se ještě nesešli
a už se rozejdem.