Samota

Stojím tady sám,
světlo pouliční lampy a já,
řešíme proč
se to muselo stát právě nám.
...
Dobře teď můj příběh znáš,
nechtěl jsem ti ho tu cpát,
ale určitě pro mě radu máš,
určitě tu nestojíš jenom tak,
jsi tu pro mě, já to vím,
jsi poslední, koho mám,
tak nepředstírej nezájem,
když si mě s napětím poslouchal.
...
Cožpak nevidíš dárek,
o který jsem nežádal?
Déšť, nikoli z mraků,
ale ze smutných víček
někoho kdo nechtěl být sám.