Sonet - Panenka

Po západu v šeru tichém,

panenka spala v posteli,

sama s rozpáraným břichem,

z kterého cáry visely.

Ty oči s mrtvým pohledem,

jsou křížem krážem zašity.

a život smutkem opředen,

je stočen do své ulity.

Jediná slza na líci,

vytváří cestu stříbrnou

na které duše prosící,

čeká, až lidé prominou

za hřích co lidem připomněl,

že i prosťáček žít by chtěl.