Trocha žalu

U skřítkových nohou
tam, co bydlí ráno,
sešly se úsměvy na láhev
mlžného oparu.

Snad chtěly poklábosit,
jen tak po staru.
Tam co oheň hořel,
plála lež.

Vpusť si ji do úst,
laskej, když chceš.
Tam, co se rodí všechen žal.
Sfoukal vítr v pole píseň,

kterou nám kdosi včera hrál,
jako ukolébavku spravedlivým,
jak spoutanou noční tíseň.
Nechej volnost ústům lživým.

On nám i ten všechen žal
vítr v polích rozfoukal.