V nitru

Po sto měsících, po sto dnech
života tkvícího ve stínu,
nový nádech provází další vzdech.
Myšlenky utápí se ve splínu.

Po hodinách nuceného mlčení
po pár minutách pláče,
že jsi člověk sklíčený
ty víš a chtěla bys...

Letět, letět... uletět jako to ptáče.

Na obloze nový úsvit,
ty však k minulosti se vracíš,
Vše táhne tě zpět...
Ve svém nitru se ztrácíš!