Pohádka skončila,zvonec již zazvonil...

Pod nohama ztrácíš pevnou zem.
ruku v ruce již nejde realita a sen.
Rty se chvějí,smáčí je strach,
ručičky pohly se u osudových vah.
Zahrada změnila se v troud,
po tvářích teče Ti stříbrný proud.
Hlava k zemi se sklání víc a víc,
vítr Ti hladí bělou líc.
Sama jdeš krajinou snů,
nechceš se probudit do neúprosných dnů.
Pohádka skončila,zvonec již zazvonil,
na okamžik život Ti provonil.