Můj starý domov

Starý dům snad bez koupelny,
o třech malých místnostech,
v opravách donekonečna,
na střeše má mech.

ten dům je můj domov,
co sliby je zdatně nakrmen,
že do dvou let teď na tuty,
už bude opraven.

Vítr tam foukal jako blázen,
ty vichřice mu křídla dala,
a já pak umírala snahou,
abych je polámala.

Lidské srdce k místu přilne,
kde život si našel smysl,
pak někdo by jej chtěl vzít,
to je ten nejhorší úmysl.

Do tisíce hromů. blesků,
někdo chce zas jinam jít,
ale jak já jen mám,
svůj domov opustit?

Pokud mi nejde o domov,
jde o přátele, co tu mám,
co když je změnou domova,
už nikdy nepotkám?

Jsem malý člověk v malém domě,
co bydlí s dospělými,
co zmůžou moje věty velké,
když jsem mezi nimi?

Tak jediné,
co můžu skutečně chtít,
že tady chci zůstat,
tady chci žít.

Můj starý domov bez věcí,
co pro jiné jsou nezbytné,
mým dospělým se zdá,
že stěny domu nejsou obytné.

A co s těmi sliby,
co do domu mému dali?
Chtějí nechat všechny stěny,
aby zase schátraly?

Neberte mi můj domov,
je pro mne DOMOVEM, chápete?
není to jen z mechu střecha,
co mi tím vezmete.